Moderní literatura (1868 a déle)

Kóbó Abe - Písečná žena

31. srpna 2013 v 16:51 | 紋茶
Tato kniha mě hodně bavila. Je podle ní i natočen japonský film od Hirošiho Tešigahary (googlete Woman in the dunes Teshigahara watch online, je to docela na hodně serverech). Film je také hodně povedený. :)

"Jednoho dne v srpnu jistý muž zmizel beze stopy. Vzal si volno a vyjel si vlakem k moři vzdálenému půl dne cesty. Dál už o něm nebylo zpráv. Oznámení na policii nemělo úspěch a inzerát v novinách zůstal bez odezvy. .... Tak uplinulo sedm let, aniž se kdo dozvěděl, co se s ním vlastně stalo, až nakonec podle §30 občanského zákoníku byl úředně prohlášen za nezvěstného."

Profesor zabývající se hmyzem se vydal do jisté opuštěné vesničky hledat jakýsi hmyz, který ještě nikdo nikdy neobjevil. S vidinou, že by jednou mohlo být jeho jméno zapsáno na štítku vedle tohoto hmyzu, se dostal až do osady v rokli (smrákalo se, on byl unavený a muži z vesnice se ochotně nabídli, že mu poskytnou ubytování u jedné vesničanky). Byla to skupina domků v poušti. Nikde nic. Chatrč, ve které měl přespat, byla v šíleném stavu. Voda, jídlo, noviny, cigarety, alkohol,.. to vše bylo na příděl od mužů z hořejší vesnice. Když se ráno probral, zjistil, že na stěně rokle chybí žebřík, po kterém v noci slezl. Jeho společnice je velmi milá. Postupně mu začíná docházet, co se tam vlastně děje... . Uvěznili ho jako levnou pracovní sílu v "písečném dole". Odporuje, vzteká se, poté se poddává a pracuje. Nějakou dobu tak žije, dokud se mu nenaskytne docela dobrá šance na útěk. Když už je krůček před svobodou, uvědomí si, že se do ženy zamiloval. ........ .

Haruki Murakami - Po otřesech

31. srpna 2013 v 16:22 | 紋茶
Sbírka povídek svázaná se zemětřesením v Kóbe roku 1995. Alespoň to slibuje přebal. Skutek však utek. V každé povídce (která má svůj další děj), se jen zmíní slovy o zemětřesení, které proběhlo a toť vše (např. postava A kouří cigaretu a říká postavě B: "Viděls ve zprávách tu čínu? Hustý coo...."). Já čekala rozhodně víc. Musím říct, že tato kniha mě hodně zklamala. Jediná povídka, která podle mého názoru má nějakou hodnotu, je "Tanec pro všechna dítka boží". V tom zbytku nevidím žádnou pointu. Poslední dvě povídky jsem ani nedočetla, protože mi to přišlo jako ztráta času. Ta předposlední byla o jakémsi mladíkovi, který přišel domů a všiml si, že mu v kuchyni stojí 2m vysoká žába. Ta žába chce bojovat za záchranu Tokia. Bojovat tak, že musí přemoci zlou žížalu, která bydlí v podzemí a svými pohyby způsobuje zemětřesení. ...... (?!!) To na mě bylo fakt moc. :D :D

Nevím, možná je to mnou, ale tato kniha mi přišla fakt jako pohroma. Jisté naděje vkládám do díla "Underground", což má být založeno na výpovědi lidí, co zažili ono zemětřesení v roce 1995. Tak uvidím. Až ho přečtu, dám echo. :)

Seičó Macumoto - Body a přímka

23. srpna 2013 v 19:09 | 紋茶
Krátký detektivní příběh. Na pobřeží se nalezne dvojice mrtvol - muže a ženy. Oba požili cyankáli. Všichni se proto domnívají, že jde o sebevraždu milenců. Všichni, až na jednoho prozíravého místního detektiva a detektiva z Tokia, kterému přijde záhadná sebevražda poslance z ministerstva, které zrovna prochází prošetřováním korupčního skandálu, jehož smrt jako důležitého svědka by pomohla nejednomu vysoce postavenému úředníkovi... .

Rjú Murakami - Čáry

23. srpna 2013 v 18:40 | 紋茶
Nemálo z vás asi už slyšelo o velmi svébytném autorovi jménem Rjú Murakami. V čj má zatím (co vím) 4 knihy (Čáry, Piercing, V polévce miso a Nekonečná, téměř průzračná modř). A všechny jsou upřímně řečeno úchylárny. A to doslova. Antonín Líman označil tohoto autora v jednom rozhovoru jinými slovy za psychopata, který oslavuje násilí. Autor v doslovu k této knize píše, že chce zachytit temnou stránku Japonska. Otázkou je, zda-li je Japonsko skutečně tak temné jako jeho knihy (o čemž pochybuji) anebo jestli je autor tak trošku vyšinutý.

Kniha Čáry byla pro mě dost chaotická a to proto, že co kapitola, to jiný děj s jinou hlavní postavou (postava A z kapitoly A vypráví svůj příběh, na konci vyprávění se osud postavy A nějak střetne s osudem postavy B, přičemž se děj stočí na postavu B, který nemá absolutně nic společného s postavou A a předešlým dějem a tak až dokonce; je tam asi jen jedna postava, pakliže dobře vzpomínám, která se tam objeví vícekrát). Jediné pojítko je, že každá postava je psychopat či má co dočinění s psychopatem. Děj každé postavy je morbidní. A právě proto na mě ta kniha působí ve výsledku až moc uměle. Co postava, to úchyl a morbidita. Je to nereálné. V reálném životě to určitě není tak propletené vyšinutými jedinci. Leží mi tu ještě knihy Piercing a V polévce miso, což mají být samostatné děje, což je pro mě asi tak jediné plus. Co se této knihy týče, dovoluji si tvrdit, že to není o ničem jiném, než o ukazování násilí. Není zde žádná pointa, žádné vyšší rozhřešení. Prostě porno pro sadisty. Takže jestli se vám toto líbí, určitě budete nad míru spokojeni, v opačném případě bych se opravdu nezdržovala čtením tohoto "díla".

Být Japonkou - J. I. Burk

23. srpna 2013 v 18:23 | 紋茶
V první řadě je nutno podotknout, že autorka NENÍ Japonka nýbrž Američanka. Do Japonska se provdala za velmi bohatého a dost možná i vlivného muže, žila tam několik let a pak se vrátila zpět do USA. Toto je jakýsi její dojem o JP kultuře, který si s sebou z Japonska přivezla. Děj se odehrává v 60. letech. Kniha se v originále jmenuje One Chrysanthemum. Označila bych to jako čtení pro dívky/ženy. Rozhodně to ale není špatná kniha. Když nevíte o JP vůbec nic, tato kniha vás seznámí s určitými tradicemi. Román vás zavede na tradiční japonský venkov do prostředí buddhistického kláštera a do moderního betonového Tokia. Setkáte se s přežívajícími tradicemi i s vlivy ze západu. Autorka se snaží nastínit, jaké je to být tradiční Japonkou v moderním Japonsku (Tokiu) a zároveň se asi snaží zachytit rozdíl evropské/americké ženy od ženy japonské. Podle mě tato kniha stojí za přečtení. Taková oddychovka. :))

H. Murakami - Norské dřevo

21. srpna 2013 v 16:02 | 紋茶
Smysl názvu: píseň od The Beatles - Norway wood
- hl.hrdina slyší píseň v letadle na začátku příběhu, když přistává, nemá ji rád, udělá se mu z ní mdlo (to proto, že ji milovala Naoko -dívka, ke které měl velké citové pouto, - spáchala sebevraždu)

Autor
- narodil se 12. ledna 1949 v Kjótu
- většinu mládí strávil v Kóbe
- otec byl buddhistický mnich, matka dcera ósackého obchodníka, oba rodiče byli učitelé japonské literatury
- od mládí byl silně ovlivněn západní kulturou a hudbou
- studoval divadelní umění
- první práci získal v prodejně s hudebními nahrávkami, těsně předtím, než dokončil studia si otevřel kavárnu (jazz bar fungující v noci) Peter Cat, kterou provozoval společně se svou ženou Joko
- běhá maratón
- má velmi rád hudbu

Haruki Marakami sdílí především vášeň pro hrdiny zasažené samotou (jako Franz Kafka). Jeho postavy si vytvoří svět, v němž lze dosáhnout na věci, jež jim jsou jinak zapovězeny.

Pět japonských novel

21. srpna 2013 v 15:56 | 紋茶
Moje postřehy z knihy Pět japonských novel. Psala jsem to už dýl. Tak jestli vám to v něčem pomůže. .. :)

Pět japonských novel
Odeon, Praha 1969
1) Ičijó Higuči - V kalném proudu
2) Hómei Iwano - Žena, která si vzala jed
3) Džuničiró Tanizaki - Pokus o životopis Šunkin
4) Riiči Jokomicu - Mechanismus
5) Jasunari Kawabata - Sněhová země

Ičijó Higuči - V kalném proudu
hlavní postava: kurtizána Riki
místo děje: Japonsko
zápletka: Riki je velmi krásná a mladá kurtizána (19 let), která přivedla nejednoho muže na mizinu a do bídy. Říká se o ní, že je bezcitná. Dost možná proto, že své pravé pocity skrývá. Je zamilovaná do starého muže, který má svou ženu a dítě, i jeho přivedla k chudobě. On je do ní zamilovaný také, ale myslí si, že Riki jeho lásku neopětuje. Mezitím Riki potkává záhadného gentlemana Júkiho. Jednoho dne Riki neunese svou bolest a utíká od zákazníků ve víru zábavy s omluvou, že na něco zapomněla. Utíká noční ulicí ke stromu s pocitem, že celý její život je prázdný. Nakonec jí však dojde, že nic jiného jí stejně nezbývá. Pří návratu potkává Júkiho, dává si s ním alkohol a postupně se mu zpovídá ze své bolesti. S Júkim si přirostou k srdci. Nakonec spolu oba za svatyní na kopečku spáchají seppuku.

Rjúnosuke Akutagawa

4. června 2013 v 14:43 | 紋茶

Rjúnosuke Akutagawa (1892 až 1927) patří mezi nejvýznamnější japonské novelisty a esejisty. Je považován za mistra umělecky i jazykově vytříbené moderní japonské novely a povídky. Ve svém díle zdařile spojil klasické znalosti s moderní technikou výrazu, tradiční japonské i v Japonsku dříve neznámé evropské prvky. Celkem napsal na 150 povídek, z nichž každé má svůj vlastní styl a náladu. Náměty k řadě próz črpal ve starých klasických japonských sbírkách a kronikách. Patří mezi nejčastěji překládané japonské autory v zahraničí. Japonský režisér Akira Kurosawa natočil podle jeho dvou povídek slavný film Rašómon.

(zdroj: obálka knihy Tělo ženy a jiné povídky, R.A.)

Jeho díla v čj (podle seznamu od A. Kramerové a P. Poláka z roku 2009):
Hlemýžď, přeložil O. Hýbl, NO 2009/3, s.124-131
Močál, přeložil J. Levora, NO 2002/8, s. 282-283; (také v Tělo ženy a jiné povídky)
Obraz pekla a jiné povídky, přel. V. Hilská, SNKLU, 1960
Otec, přel. Z. Suský, NO 2005/2, s. 56-57
Milenci z jeda - Pavoučí vlákno, Jezevec, Rašómon, Nos, Ďábel a tabák, Kapesník; přel. V. Hilská, Melantrich, 1942
Rašómon a jiné povídky, přel. V. Hilská, Argo, Praha 2005
Tělo ženy a jiné povídky, přel. J. Levora, Mladá fronta, Praha 2005
Vodníci, přel. I. Zálupský, Bratislava, 1958 (také např. v Obraz pekla a jiné povídky)

*) NO = časopis Nový Orient


Akutagawa patří snad mezi moje nejoblíbenější japonské spisovatele. Hrozně dobře se čte. :)

Kenzaburó Óe - Chov

24. května 2013 v 19:10 | 紋茶
Do češtiny přeloži Ivan Krouský.
Kniha obsahuje povídky Chov, Lidské ovce, Pýcha mrtvých, Když jsem byl opravdu mladý a román Rvát výhonky a střílet mláďata.



Moje postřehy:

Chov
Do vesničky "vyhnanců" spadne nepřátelské letadlo. Její obyvatelé se vydají na průzkum a objeví živého černocha, který pád přežil. Protože neví, co s ním, zajmou ho a "chovají" ho ve sklepě rodiny kluka, který je vypravěčem povídky. Jak plyne čas, hoch si černocha oblíbí, je pro něho něco jako domácí exotické zvířátko. Jednoho dne však přijde z "města" posel se zprávou, že zajatce mají přepravit. Hoch se ve své dobročinosti rozhodne svého "přítele" informovat, ten ho však zajme jako rukojného. Při konečné roztržce je černoch zabit, jeho mrtvola je toho dne odklizena, nikoliv však řádně pohřbena. Kluk se vrací do svých hrátek s kamarády a na černocha si po čase už nikdo nevzpomene.

Džuničiró Tanizaki

22. května 2013 v 16:30 | 紋茶

Jeden z předních moderních japonských prozaiků, narodil se roku 1886 v tokijské obchodní čtvrti, kde měla jeho rodina tiskárnu. Na Tokijské universitě studoval od roku 1907 japonskou literaturu, ale po dvou letech studia zanechal a od té doby se věnuje literatuře.
Už na počátku své literární činnosti se stal se svým přítelem Nagaiem Kafúem inspirátorem tzv. "estetické školy" (tanbi-ha) a v časopise, který založil, publikoval svou první literární práci, jednoaktovou hru. Tato škola reagovala na tehdy dominující naturalismus v japonské literatuře. Z tohoto prvního období, tzv. "démonického", je do češtiny přeložena Tanizakiho novela 'Milenci z Jeda'.
Po roce 1923 nastává v jeho díle nová orientace; Tanizaki se přestěhoval do Kjóta a v tomto prostředí se starobylými tradicemi si uvědomoval a osobně prožíval jeden z hlavních problémů soudobého Japonska - odumírání starých tradic a povrchní asimilaci modernismu. To se projevilo hlubším ponorem v jeho díle. Píše tehdy romány 'Bláznova láska', 'Ti, kteří raději kopřivy', 'Posekané rákosí', 'Život Šunkin'.
V době sílícího tlaku fašismu se stáhl do ústraní a místo samostatné tvorby převedl do moderní japonštiny rozsáhlý starojaponský román 'Vyprávění o princi Gendžim'. Válečná cenzura nepovolila vydání románu 'Sestry Makiokovy', který začíná vycházet až roku 1946 a je dokončen roku 1948.
Další romány Tanizakiho jsou např. 'Matka kapitána Šigemota' a 'Klíč'.

(zdroj: obálka knihy Ti, kteří raději kopřivy)
Pro více informací doporučuji např. Slovník JP literatury (V. Winkelhöferová) či doslovy překladů jeho děl do čj.
 
 

Reklama