Kinematografie

源氏物語 Gendži monogatari FULL MOVIE (en sub)

9. září 2017 v 17:52 | 紋茶
Wow, někdo nahrál na YT Gendži monogatari!!! Honem na to koukněte, než to smažou!!! :D :-)

Mogura no uta // The Mole Song

3. června 2016 v 11:34 | 紋茶
(teaser)

(the whole movie, možná časem odstraní)

Smějící se A MUST SEE !!! Smějící se

Filmy, co mě zaujaly - Bláznivá rodina

21. května 2014 v 13:37 | 紋茶

Parodie na tradinční japonskou rodinu (otec 24 hodin denně v práci, děti šílící z tuny učení, dědeček militarista,...). MUST SEE!! :) Hodně se u toho nasmějete. Dokonce je to i na YT na části.

IMDB

Filmy, co mě zaujaly - Muž, který ukradl Slunce

21. května 2014 v 13:24 | 紋茶


Můj výpisek z hodiny kinematografie:
Kazuhiro Hasegawa - pro TÓHÓ - film Muž, který ukradl slunce (1979) - napsal scénář ve spolupráci s Leonardem Schaderem. Film vystihuje tehdejší atmosféru, pojednává o jaderném terorismu (teroristi, kt. si vyrábí vlastní atomové bomby a pak vyhrožují městům apod.). Učitel chemie ze z určité motivace rozhodl vyrobit doma atomovou bombu. Děti ve škole učí, jak vyrobit atomovou bombu (děti se tomu smějí). Vydírá policii, chce po nich absurdity (př. aby nebyly v baseballu zprávy a reklamy, aby mohli Rolling Stones hrát v JP (byli zakázaní)...).

Filmy, co mě zaujaly - Hercova pomsta (trailer)

11. února 2014 v 12:52 | 紋茶

Filmy, co mě zaujaly - Ikiru (Žít) (trailer)

31. srpna 2013 v 17:13 | 紋茶

Filmy, co mě zaujaly - Sedm samurajů (trailer)

31. srpna 2013 v 17:03 | 紋茶

Maličko o kinematografii obecně

11. června 2013 v 12:42 | 紋茶
19. století - rané filmy byly ovlivněny divadlem (př. kabuki, bunraku)

Cunekiči Šibata - natočil několik raných filmů
- př. Momičigari - 1899 - záznam představení 2 známých herců kabuki

20. století
- 1930s - vynález zvukových filmů

1900 až 1920s

Šózó Makino - průkopnický režisér JP filmů
- film Honnódži gassen
- do svých filmů často obsazoval kabuki herce Macunosuke Onoe, který se stal první japonsko filmovou hvězdou
- vynalezli tzv. žánr džidaigeki

- Tokuko Nagai Takagi - první žena, která se objevila v JP filmu (herečka)

1910 - začala se rozvíjet filmová kritika v JP
- jeden z prvních filmových časopisů byl Kacudó šašinkai (vznik 1909)

1920 - vznik nových studií - př. Šočiku, Taikacu (v tomto studiu působil Thomas Kurihara, který režíroval filmy založené na novelách Džuničira Tanizakiho)

- režiséři Kendži Mizoguči, Šigejoši Suzuki, Tomu Učida

1925 - japonské filmy získávají v JP oblibu
- režiséři Daisuke Itó, Masahio Makino - produkují samurajské filmy

Filmy tohoto období:
- Sakanaja Honda - Oroči - Kurama Tendu:
- Džicuroku Čušingura - Maboroši Kjófu džidai
- Horaidžijama - Kurutta Ippedži - Kurama Tengu

- film Kapitánova dcera byl jedním z prvních JP ne-němých filmů (mina talkie systém)

Ikiru (生きる) - A. Kurosawa

20. května 2013 v 11:24 | 紋茶
Film od japonského scénáristy a režiséra jménem Akira Kurosawa.
Rok natočení: 1952
Film se odehrává v poválečném Japonsku.



Můj názor:
Příběh o tom, jak až vědomí blízké smrti dokáže člověka přimět k tomu, aby se zamyslel nad svým dosavadním životem a dá mu sílu dokázat něco nemyslitelného.
Hlavní hrdina (pan Kandži Watanabe) žije vcelku nezajímavý a klidný život úředníka. Až do té doby, než se dozví, že má rakovinu žaludku a má naději tak na půl roku života. Poddá se truchlení a opíjí se v jednom baru, kde potká neznámého spisovatele. Žádá ho o radu, jak má utratit část svých úspor. Chce si je užít, ale neví jak. Jeho bloudění pokračuje až do chvíle, kdy se začne scházet se svou bývalou koleginí. Představuje pro něho určité světlo, ale ona to nechápe a jejich schůzky si vykládá jinak a začínají jí obtěžovat. Při jejich poslední schůzce mu vnukne myšlenku, aby si našel práci, která pro něho něco znamená. Pan Watanabe se tak rozhodne vzít do svých vlastních rukou žádost o výstavbě parku na místě, které je zpustošené. Tato žádost "pluje" po úřadě a je odstrkována. Pan Watanabe ale dokáže projekt realizovat. Dokonce se postaví i zástupci úřadu, což je na tehdejší poměry vskutku nevídané, řekněme až drzé.
Za pět měsíců umírá. Na jeho pohřbu se sejde rodina a úředníci (kolegové z práce) včetně zástupce. Veřejně odpírají jeho zásluhy na realizaci parku a připisují je sami sobě. Nakonec, jak muži pijí, se strhne hádka a vyvrcholí ve veřejné uznání pana Watanabeho a slib, že i oni budou pracovat tak naplno, jako pracoval on.
Film končí scénou, kdy na úřad přijde člověk s oznámení, že voda v jeho oblasti dosáhla neúnosného znečištění. Je však poslán na jiné oddělení (a pak na jiné a na další atd. .. takže se celá historie znovu opakuje). Jeden úředník vzteky odkopne židli a vstane, pak sklopí hlavu, sedne si a pracuje dál. Pochopil. Po práci se jde projít k parku, o jehož výstavbu se zasloužil pan Watanabe. Stojí na mostě a smutně si prohlíží děti, kteří si v parku hrají.

Mistři japonského filmu (A. Líman)

16. května 2013 v 17:55 | 紋茶
Antonín Líman v této knize rozebírá vybrané filmy. Nejedná se o rozbor JP kinematografie celkově, jak si třeba někdo myslí. 13 esejů = 13 pojednání o 13 filmech. Mě tato kniha velmi zaujala, 100% doporučuji a také doporučuji shlédnout všechny ty filmy! Najdete je na netu ke streamu ;)

Akira Kurosawa - Sedm samurajů, Žít, Rašómon; Kon Ičikawa - Sestry Makiokovy, Ohně na planinách; Kendži Mizoguči - Povídky o bledé luně po dešti, Správce Sanšó; Jasudžiró Ozu - Příběh z Tokia, Pozdní jaro, Traviny v proudu; Hiroši Tešigahara - Písečná žena; Masahiro Šinoda - Sebevražda milenců v Amidžimě; Šóhei Imamura - Balada o Narajamě

 
 

Reklama