Srpen 2013



Kóbó Abe - Písečná žena

31. srpna 2013 v 16:51 | 紋茶 |  Moderní literatura (1868 a déle)
Tato kniha mě hodně bavila. Je podle ní i natočen japonský film od Hirošiho Tešigahary (googlete Woman in the dunes Teshigahara watch online, je to docela na hodně serverech). Film je také hodně povedený. :)

"Jednoho dne v srpnu jistý muž zmizel beze stopy. Vzal si volno a vyjel si vlakem k moři vzdálenému půl dne cesty. Dál už o něm nebylo zpráv. Oznámení na policii nemělo úspěch a inzerát v novinách zůstal bez odezvy. .... Tak uplinulo sedm let, aniž se kdo dozvěděl, co se s ním vlastně stalo, až nakonec podle §30 občanského zákoníku byl úředně prohlášen za nezvěstného."

Profesor zabývající se hmyzem se vydal do jisté opuštěné vesničky hledat jakýsi hmyz, který ještě nikdo nikdy neobjevil. S vidinou, že by jednou mohlo být jeho jméno zapsáno na štítku vedle tohoto hmyzu, se dostal až do osady v rokli (smrákalo se, on byl unavený a muži z vesnice se ochotně nabídli, že mu poskytnou ubytování u jedné vesničanky). Byla to skupina domků v poušti. Nikde nic. Chatrč, ve které měl přespat, byla v šíleném stavu. Voda, jídlo, noviny, cigarety, alkohol,.. to vše bylo na příděl od mužů z hořejší vesnice. Když se ráno probral, zjistil, že na stěně rokle chybí žebřík, po kterém v noci slezl. Jeho společnice je velmi milá. Postupně mu začíná docházet, co se tam vlastně děje... . Uvěznili ho jako levnou pracovní sílu v "písečném dole". Odporuje, vzteká se, poté se poddává a pracuje. Nějakou dobu tak žije, dokud se mu nenaskytne docela dobrá šance na útěk. Když už je krůček před svobodou, uvědomí si, že se do ženy zamiloval. ........ .


Haruki Murakami - Po otřesech

31. srpna 2013 v 16:22 | 紋茶 |  Moderní literatura (1868 a déle)
Sbírka povídek svázaná se zemětřesením v Kóbe roku 1995. Alespoň to slibuje přebal. Skutek však utek. V každé povídce (která má svůj další děj), se jen zmíní slovy o zemětřesení, které proběhlo a toť vše (např. postava A kouří cigaretu a říká postavě B: "Viděls ve zprávách tu čínu? Hustý coo...."). Já čekala rozhodně víc. Musím říct, že tato kniha mě hodně zklamala. Jediná povídka, která podle mého názoru má nějakou hodnotu, je "Tanec pro všechna dítka boží". V tom zbytku nevidím žádnou pointu. Poslední dvě povídky jsem ani nedočetla, protože mi to přišlo jako ztráta času. Ta předposlední byla o jakémsi mladíkovi, který přišel domů a všiml si, že mu v kuchyni stojí 2m vysoká žába. Ta žába chce bojovat za záchranu Tokia. Bojovat tak, že musí přemoci zlou žížalu, která bydlí v podzemí a svými pohyby způsobuje zemětřesení. ...... (?!!) To na mě bylo fakt moc. :D :D

Nevím, možná je to mnou, ale tato kniha mi přišla fakt jako pohroma. Jisté naděje vkládám do díla "Underground", což má být založeno na výpovědi lidí, co zažili ono zemětřesení v roce 1995. Tak uvidím. Až ho přečtu, dám echo. :)



Seičó Macumoto - Body a přímka

23. srpna 2013 v 19:09 | 紋茶 |  Moderní literatura (1868 a déle)
Krátký detektivní příběh. Na pobřeží se nalezne dvojice mrtvol - muže a ženy. Oba požili cyankáli. Všichni se proto domnívají, že jde o sebevraždu milenců. Všichni, až na jednoho prozíravého místního detektiva a detektiva z Tokia, kterému přijde záhadná sebevražda poslance z ministerstva, které zrovna prochází prošetřováním korupčního skandálu, jehož smrt jako důležitého svědka by pomohla nejednomu vysoce postavenému úředníkovi... .


Rjú Murakami - Čáry

23. srpna 2013 v 18:40 | 紋茶 |  Moderní literatura (1868 a déle)
Nemálo z vás asi už slyšelo o velmi svébytném autorovi jménem Rjú Murakami. V čj má zatím (co vím) 4 knihy (Čáry, Piercing, V polévce miso a Nekonečná, téměř průzračná modř). A všechny jsou upřímně řečeno úchylárny. A to doslova. Antonín Líman označil tohoto autora v jednom rozhovoru jinými slovy za psychopata, který oslavuje násilí. Autor v doslovu k této knize píše, že chce zachytit temnou stránku Japonska. Otázkou je, zda-li je Japonsko skutečně tak temné jako jeho knihy (o čemž pochybuji) anebo jestli je autor tak trošku vyšinutý.

Kniha Čáry byla pro mě dost chaotická a to proto, že co kapitola, to jiný děj s jinou hlavní postavou (postava A z kapitoly A vypráví svůj příběh, na konci vyprávění se osud postavy A nějak střetne s osudem postavy B, přičemž se děj stočí na postavu B, který nemá absolutně nic společného s postavou A a předešlým dějem a tak až dokonce; je tam asi jen jedna postava, pakliže dobře vzpomínám, která se tam objeví vícekrát). Jediné pojítko je, že každá postava je psychopat či má co dočinění s psychopatem. Děj každé postavy je morbidní. A právě proto na mě ta kniha působí ve výsledku až moc uměle. Co postava, to úchyl a morbidita. Je to nereálné. V reálném životě to určitě není tak propletené vyšinutými jedinci. Leží mi tu ještě knihy Piercing a V polévce miso, což mají být samostatné děje, což je pro mě asi tak jediné plus. Co se této knihy týče, dovoluji si tvrdit, že to není o ničem jiném, než o ukazování násilí. Není zde žádná pointa, žádné vyšší rozhřešení. Prostě porno pro sadisty. Takže jestli se vám toto líbí, určitě budete nad míru spokojeni, v opačném případě bych se opravdu nezdržovala čtením tohoto "díla".


Být Japonkou - J. I. Burk

23. srpna 2013 v 18:23 | 紋茶 |  Moderní literatura (1868 a déle)
V první řadě je nutno podotknout, že autorka NENÍ Japonka nýbrž Američanka. Do Japonska se provdala za velmi bohatého a dost možná i vlivného muže, žila tam několik let a pak se vrátila zpět do USA. Toto je jakýsi její dojem o JP kultuře, který si s sebou z Japonska přivezla. Děj se odehrává v 60. letech. Kniha se v originále jmenuje One Chrysanthemum. Označila bych to jako čtení pro dívky/ženy. Rozhodně to ale není špatná kniha. Když nevíte o JP vůbec nic, tato kniha vás seznámí s určitými tradicemi. Román vás zavede na tradiční japonský venkov do prostředí buddhistického kláštera a do moderního betonového Tokia. Setkáte se s přežívajícími tradicemi i s vlivy ze západu. Autorka se snaží nastínit, jaké je to být tradiční Japonkou v moderním Japonsku (Tokiu) a zároveň se asi snaží zachytit rozdíl evropské/americké ženy od ženy japonské. Podle mě tato kniha stojí za přečtení. Taková oddychovka. :))


Mix 1

23. srpna 2013 v 18:03 | 紋茶 |  Mix
Scan výpisků 1
Obecné informace o JP (geografie)
List japonských firem + zaibacu
Slovníček pojmů

Haradžuku 原宿

21. srpna 2013 v 16:14 | 紋茶 |  Kultura ostatní
Opět starší článek. Je to "výcuc" z anglické wikipedie. Nudila jsem se, a tak jsem brouzdala a překládala.
Haradžuku 原宿


Haradžuku je místo ležící v okolí stanice okružní dráhy Jamanote*1 ve čtvrti Tokia zvané Šibuja. Toto místo je zvláštní tím, že se zde každou Neděli scházejí lidé oblečení v různých "divokých" a "šílených" módních stylech jako je například gothic lolita, visual key, decora nebo příznivci cosplay.

Mnoho mladých lidí se rádo shromažduje na mostě Džingu, což je most pro chodce spojující Haradžuku se svatyní Meidži.

Haradžuku je místem módy, které je známé pro svůj unikátní styl. Je to takové "poutní místo" všech lidí vyznávající jmenované módní styly. Nachází se zde mnoho nákupních středisek s módou, ať už jde o světoznámé značky či značky místní.

Spojení "harajuku girls" pochází z angličtiny a označuje kohokoliv, kdo je oblečený v jakémkoliv stylu objevujícím se v Haradžuku. Jinými slovy - je to označení pro lidi (převážně teenagery), kteří se oblíkají příliš výstředně.

Základní haradžuku styly

Gothic lolita - styl oblíkání, který vychází z Viktoriánského oblečení a z dob Rokoka. Existuje mnoho druhů lolit (klasická, street, punk, černo-bílá, ..). Tohle určitě znáte J

Punk style - punk style v haradžuku je spíše módní záležitostí, než-li nějakým postojem (na rozdíl od českých punkáčů třeba). Typické je oblečení v tmavých barvách, plédy, řetězy a zipy.

Ganguro - tento styl se snaží napodobit průměrného amerického teenagera. Příznivci si odbarvují vlasy na blond, nosí umělé řasy a nehty a podobně. Byl velmi oblíbený v devadesátých letech dvacátého století, kdy se jeho příznivci snažili bojkotovat tradiční japonské ideály o kráse jako je světlá pleť, tmavé vlasy, malá noha, postava typu roura (žádná prsa, žádné boky), atd.

Cosplay - tento styl je založen především na kostýmech. Jeho příznivci se snaží vzhledem ztotožnit s postavou z počítačové hry, mangy, anime, filmu,.. .

Ura-Hara - něco jako naši "skejťáci" - hip-hop, graffiti, skejtová móda a kultura..

Visual key - (moji oblíbení J) - příznivci tohoto stylu dávají najevo, že jsou hudebními fanoušky, především se týká stylů jako je rock, metal, ale i techno. (Něco jako naši metalisti či rockeři.) - Typické sou barevné a šílené účesy, kovové doplňky, tmavé barvy,.. .

*1 Linie Jamanote je okružní rychlodráha, jezdící v uzavřené smyčce o délce 34,5 km v centru Tokia. Je jednou z nejdůležitějších a nejfrekventovanějších železničních linek a spojuje všechna hlavní tokijská nádraží a významné městské čtvrti.


Odkazy:

Oficiální stránka magazínu Fruits: http://www.fruits-mg.com/
http://harajuku-fashions.blogspot.com/
http://www.harajukustyle.net/
http://sgcafe.com/2010/12/lolita-fashion-in-eoy-2010/
http://kmlinux.fjfi.cvut.cz/~pauspetr/?q=foto/japan2008/harajuku