Kenzaburó Óe - Chov

24. května 2013 v 19:10 | 紋茶 |  Moderní literatura (1868 a déle)
Do češtiny přeloži Ivan Krouský.
Kniha obsahuje povídky Chov, Lidské ovce, Pýcha mrtvých, Když jsem byl opravdu mladý a román Rvát výhonky a střílet mláďata.



Moje postřehy:

Chov
Do vesničky "vyhnanců" spadne nepřátelské letadlo. Její obyvatelé se vydají na průzkum a objeví živého černocha, který pád přežil. Protože neví, co s ním, zajmou ho a "chovají" ho ve sklepě rodiny kluka, který je vypravěčem povídky. Jak plyne čas, hoch si černocha oblíbí, je pro něho něco jako domácí exotické zvířátko. Jednoho dne však přijde z "města" posel se zprávou, že zajatce mají přepravit. Hoch se ve své dobročinosti rozhodne svého "přítele" informovat, ten ho však zajme jako rukojného. Při konečné roztržce je černoch zabit, jeho mrtvola je toho dne odklizena, nikoliv však řádně pohřbena. Kluk se vrací do svých hrátek s kamarády a na černocha si po čase už nikdo nevzpomene.


Rvát výhonky a střílet mláďata
Hlavními hrdiny jsou kluci z polepšovny. Ti jsou za války přemístěni z určitého tábora do jisté vesnice. V oné vesnici mají čekat na další "várku trestanců". Ve vesnici však mezi tím propukne epidemie, vesničani ji v noci tajně opustí a je tam uvězní (vesnici předěluje od okolí velká rokle s lanovkou). Kluci jsou tak nuceni nějak přežít na vlastní pěst. Ve vyhrocených situacích se sbližují s korejským klukem, jehož klan zůstal ve vesnici také uvězněn a s opovrhovaným válačným kadetem-utečencem, jež jim jako bývalý medik pomáhá, když se nákaza přenese na jednoho z nich. Alespoň do té doby, než se opět vrátí vesničané.... .

Lidské ovce
Při cestě autobusem dojde k incidentu mezi pasažéry a americkými okupečními vojsky. Opilí vojáci přinutí část pasažérů, aby si svlékli kalhoty a vystrčili holé zadnice, přes které je pak za zpěvu práskali. Když vojáci odejdou, postižení si natáhnou kalhoty, zahanbeni zasednou na svá místa a mlčky pokračují dál v cestě. V tom vezme do rukou iniciativiu jeden z přihlížejících, učitel, který nehodlá incident jen tak přejít a organizuje oznámení na policii. Nikdo z postižených se k tomu však nemá. Když všichni vystoupí, učitel pronásleduje vypravěče prohlídky, který se stal také obětí, a donutí ho zajít na policejní stanici. I tam ho ale hoch mlčky ignoruje. Protest tak zmrne v bodě, kdy hoch odmítá říci své jméno. Při cestě ze stanice ho učitel pronásleduje a nutí ho se zapojit do "proti-útoku". Říká: "Řeknu všem tvoje jméno, budu všem vyprávět o hanbě, kterou si utrpěl. Dokud se nedozvím tvoje jméno, ty se mě nezbavíš."

Pýcha mrtvých
Poněkud bizardní povídka o studentovi francouské literatury, který se rozhodne vzít brigádu na lékařské fakultě - jedná se o přesun mrtvol naložených v láku pro pitevní účely do nové nádrže s novým lákem, přičemž roztřiďuje ty "použitelné" a "již nepoužitelné". Jaksi se začně ukazovat, že mladík má problém vycházet s normálními lidmi, resp. s těmi živými, a tak si povídá s mrtvolami, které mu rozumějí... . Postupem času však vyjde najevo, že celá tato práce byla zbytečná, jelikož někdo v kanceláři udělal chybu - mrtvoly se měly všechny odvozit do spalovny.. .

Když jsem byl opravdu mladý
Pan K. vzpomíná na své zážitky z mládí, kdy působil jako domácí učitel (doučující) studenta Šigeho. Šige (Šigeru) si po přečtení povídky pana K., uveřejněné v jistém časopise, vezme do hlavy, že spolu napíší skvělou povídku. Má se jednat o příběh dvou hochů, kteří se vydají autem na Hokkaidó. Aby o tom však mohli psát, musí to nejprve zažít. Jenže se ukáže, že pan K. téměř nevidí na jedno oko a nemůže tak dostat řidičský průkaz (u Šigeho je to pro jeho věk vyloučené také). Šige přemluví svého strýčka Jasuičiho (jméno má podle svatyně Jasukuni), aby jel na výlet s ním a řídil. Strýček přijímá. Šige posílá panu K. z cest dopisy, na jejichž základě může K. psát povídku. Jenže poté dojde k tragické nehodě ... .
 


Komentáře

1 Amia Amia | E-mail | Web | 1. května 2015 v 16:32 | Reagovat

Díky, moc mi to pomohlo.
Jen technickou, moderní literatura se počítá spíš od roku 1945  ;-) Nebo bereš striktně japonskou?

2 xáv xáv | 17. ledna 2016 v 21:19 | Reagovat

myslím, že tady je to bráno jako literatura od restaurace Meidži dál :)

3 japanologie japanologie | 3. června 2016 v 11:19 | Reagovat

V japonské literatuře se moderní bere od roku 1868 (r. Meidži). Viz doporučená lit. o jp. lit. obecně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama