Květen 2013

Kenzaburó Óe - Chov

24. května 2013 v 19:10 | 紋茶 |  Moderní literatura (1868 a déle)
Do češtiny přeloži Ivan Krouský.
Kniha obsahuje povídky Chov, Lidské ovce, Pýcha mrtvých, Když jsem byl opravdu mladý a román Rvát výhonky a střílet mláďata.



Moje postřehy:

Chov
Do vesničky "vyhnanců" spadne nepřátelské letadlo. Její obyvatelé se vydají na průzkum a objeví živého černocha, který pád přežil. Protože neví, co s ním, zajmou ho a "chovají" ho ve sklepě rodiny kluka, který je vypravěčem povídky. Jak plyne čas, hoch si černocha oblíbí, je pro něho něco jako domácí exotické zvířátko. Jednoho dne však přijde z "města" posel se zprávou, že zajatce mají přepravit. Hoch se ve své dobročinosti rozhodne svého "přítele" informovat, ten ho však zajme jako rukojného. Při konečné roztržce je černoch zabit, jeho mrtvola je toho dne odklizena, nikoliv však řádně pohřbena. Kluk se vrací do svých hrátek s kamarády a na černocha si po čase už nikdo nevzpomene.

Vlasta Winkelhöferová

24. května 2013 v 18:53 | 紋茶 |  Vizitky japanologů a překladatelů z/do JP

- japanistka, překladatelka, autorka

Po vystudování oboru japanologie-koreanistika na FF UK v Praze působila na téže fakultě jako asistentka, později odborná asistentka se zaměřením na japonskou moderní literaturu a jazyk. Po pobytu v Japonsku publikovala v 60. letech 20. století spolu s manželem (rovněž japanologem) knihu 'Sto pohledů na Japonsko', jež byla přeložena do několika cizích jazyků a vyšla i ve dvou dalších českých vydáních.

Po nuceném odchodu z fakulty v době normalizace působila jako profesorka japonštiny v orientálním odd. Státní Jazykové školy v Praze a začala se intenzivně věnovat překladům významných děl předních japonských moderních prozaiků a dramatiků (Kóbó Abe, Jasunari Kawabata, Džuničiró Tanizaki, Kenzaburó Óe, Jukio Mišima, Naoja Šiga, Morio Kita, Osamu Dazai, Džundži Kinošita, Haruo Umezaki, Taidžun Takeda, Cutomu Mizukami a další).

Je spoluautorkou dějin japonské kultury 'Vějíř a meč' (spolu s L. Boháčkovou), autorkou vysokoškolských skript, odborných a vědeckých článků, spolupracovala na 'Slovníku spisovatelů Asie a Afriky, I., II.'.

V letech 1982 až 1983 pobývala na půlroční stáži na Univerzitě Waseda a Institutu pro výzkum národní literatury v Tokiu. Kromě literatury se věnuje studiu japonského lidového umění a je autorkou několika výstavních scénářů z této oblasti. Při pobytu v Japonsku v letech 1990 až 1996 jako manželka československého, později českého velvyslance v Japonsku a na Filipínách, se věnovala zejména studiu japonské hmotné kultury.

(zdroj: obálka knihy Vrátka z bambusu)

Obdržela Řád vycházejícího slunce od japonského císaře.

Některé její další knihy:
Dějiny odívání - Japonsko
Mingei - Lidové umění a řemeslo v Japonsku
Slovník japonské literatury
Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje (spoluautorka s M. Löwensteinovou)


Šimako Murai

23. května 2013 v 18:37 | 紋茶 |  Divadlo

Šimako Murai se narodila v Hirošimě r. 1928, odkud odjela na jaře 1945 studovat do Tokia. Po absolvování univerzity se věnovala divadlu. V roce 1959 přijela do Prahy s úmyslem seznámit se s inscenačními postupy E. F. Buriana, jehož však už naživu nezastihla. Zaujala ji zde režijní práce Otomara Krejči a původně zamýšlená krátkodobá stáž přerosla v několikaletý pobyt, během něhož Š. Murai absolvovala obor divadelní věda na FF UK. V roce 1969 po návratu do Tokia vydala překlad několika českých divadelních her (Kundera, Topol, Havel), z nichž některé v Japonsku také inscenovala.

Vedle režijní práce se rozhodla věnovat i vlastní dramatické tvorbě, v níž se soustředila na téma hirošimské tragédie. Napsala řadu her, pro jejichž inscenování založila tvůrčí skupinu 'Hirošimská žena'. V roce 1988 získala na festivalu v Edinburghu cenu za novou tvorbu. V roce 1992 režírovala v pražském Činoherním klubu svou hru 'Slunečnice' v českém překladu a u příležitosti kongresu PEN Klubu v Praze v roce 1994 uvedla tamtéž 'Déšť letáků', tentokrát v anglickém znění. V roce 1998 režírovala v Máchově divadle v Litoměřicích další hru z cyklu 'Hirošimská žena', 'Eviččiny housle'.

Nejrozsáhlejší součást hirošimského cyklu tvoří trilogie o Janu Letzlovi, jež námětově čerpá ze života českého architekta, který do roku 1907 pracoval v Japonsku, kde realizoval řadu významných projektů, mezi nimi i tzv. 'Průmyslový palác' v Hirošimě, nad nímž v srpnu 1945 vybuchla atomová bomba a jehož trosky jsou dnes registrovány jako světová kulturní památka. Murai vždy uvádí na jeviště pouze ženské postavy, proto i Letzlovy osudy jsou pojednány přostřednictvím osudů žen, které hrály určitou roli v jeho životě.

(zdroj: obálka knihy J. Letzel, stavitel Atomového dómu od Š. Murai)

Japonská studia

22. května 2013 v 16:44 | 紋茶 |  Japanologie

Historie Japonska

22. května 2013 v 16:40 | 紋茶 |  Historie Japonska

Japonská literatura

22. května 2013 v 16:37 | 紋茶 |  Literatura

Džuničiró Tanizaki

22. května 2013 v 16:30 | 紋茶 |  Moderní literatura (1868 a déle)

Jeden z předních moderních japonských prozaiků, narodil se roku 1886 v tokijské obchodní čtvrti, kde měla jeho rodina tiskárnu. Na Tokijské universitě studoval od roku 1907 japonskou literaturu, ale po dvou letech studia zanechal a od té doby se věnuje literatuře.
Už na počátku své literární činnosti se stal se svým přítelem Nagaiem Kafúem inspirátorem tzv. "estetické školy" (tanbi-ha) a v časopise, který založil, publikoval svou první literární práci, jednoaktovou hru. Tato škola reagovala na tehdy dominující naturalismus v japonské literatuře. Z tohoto prvního období, tzv. "démonického", je do češtiny přeložena Tanizakiho novela 'Milenci z Jeda'.
Po roce 1923 nastává v jeho díle nová orientace; Tanizaki se přestěhoval do Kjóta a v tomto prostředí se starobylými tradicemi si uvědomoval a osobně prožíval jeden z hlavních problémů soudobého Japonska - odumírání starých tradic a povrchní asimilaci modernismu. To se projevilo hlubším ponorem v jeho díle. Píše tehdy romány 'Bláznova láska', 'Ti, kteří raději kopřivy', 'Posekané rákosí', 'Život Šunkin'.
V době sílícího tlaku fašismu se stáhl do ústraní a místo samostatné tvorby převedl do moderní japonštiny rozsáhlý starojaponský román 'Vyprávění o princi Gendžim'. Válečná cenzura nepovolila vydání románu 'Sestry Makiokovy', který začíná vycházet až roku 1946 a je dokončen roku 1948.
Další romány Tanizakiho jsou např. 'Matka kapitána Šigemota' a 'Klíč'.

(zdroj: obálka knihy Ti, kteří raději kopřivy)
Pro více informací doporučuji např. Slovník JP literatury (V. Winkelhöferová) či doslovy překladů jeho děl do čj.

Ivan Krouský

22. května 2013 v 16:00 | 紋茶 |  Vizitky japanologů a překladatelů z/do JP
Překladatel Ivan Krouský (1933 až 2007) studoval japanologii na FF UK v Praze a na univerzitě Waseda v Tokiu. Věnoval se práci pedagogické (Učebnice japonštiny, Japonsko-český slovník) a překladatelské, zaměřené na moderní japonskou literaturu. Z jeho překladů uveďme: K. Óe - Chov, M. Ibuse - Černý déšť, K. Kaikó - Císařovy nové šaty, S. Macumoto - Body a přímka, Antologie 17 japonských povídek - Hirošima . Nagasaki.

(zdroj: obálka knihy Chov, K. Óe)


Kodžiki

20. května 2013 v 18:59 | 紋茶 |  Starověká literatura (712 až 784)
Vznik: 712
Autor: údajně ji sestavil Ó no Jasumaro na základě ústního podání a určitých záznamů, které se ovšem nedochovaly
Jazyk: čínština, sled znaků však v některých částech odpovídá japonské syntaxi
Obsahuje 3 typy zápisů - mytologické příběhy (stvoření Japonska, vznik božstev apod.), tradované pověsti a "historické záznamy". Zachycuje období od stvoření Japonska po období vlády císařovny Suiko. Je zde asi 100 básní.

V češtině vyšla v roce 2012 jako Kodžiki, kronika dávného Japonska. Momentálně je již bohužel vyprodaná. Naleznete ji ale určitě např. v knihovnách, možná antikvariátech. Slouží jako dobré seznámení se s Japonským folklórem a kultem Šintó. Do češtiny ji ze staré japonštiny přeložil japanolog Karel Fiala.


Užitečné odkazy

20. května 2013 v 11:37 | 紋茶 |  Japonština
Slovníky:
http://kanji.prasatko.jp/home
http://www.yahoo.co.jp/
- je zde i výborný slovník (nahoře v liště, odkaz 辞書 (džišo))

http://www.furiganizer.com/ (doplní japonský text o furiganu)
http://kmlinux.fjfi.cvut.cz/~pauspetr/html/japanese/kanji/ (vložíte text ve znacíh a dostanete obrázky znaků v různých stylech)

https://www.erin.ne.jp/jp/lesson02/basic/index.html ERIN-SAN ! (výuka jp pomocí videí, velmi skvělé!! :))

http://www.japaneseverbconjugator.com/JVerbList.asp (japonská slovesa)
http://www.gyford.com/japanese/ (procvičování hiragany a katakany)